Bratři a Sestry, máte rádi bouřky, hromy, blesky? Některé bouřky mají svou krásu, ale také svá nebezpečí a hrůzu. Říká se také, že po bouřce je příroda krásnější. Mnohokrát jsme zažili tu situaci, kdy obrovská vedra náhle vystřídala prudká bouře s lijáky.

Mat. 19,3-8: Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je"? A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo."
 

Přečtený text se týká rozvodu, ale my chceme hovořit obecněji o manželské krizi, neboť krize předchází každý rozvod. Co to je vlastně krize? Slovo krize pochází z řeckého slova „krisis“ a může znamenat nejen těžkou situaci či i období, ale také rozhodující obrat, průlom, rozhodující chvíli. V tomto smyslu můžeme hovořit o krizi společenské, ekologické, ekonomické, politické… My se však chceme zabývat tématem manželské krize a to ve světle Slova Božího.

Chtěl bych nyní všem manželským párům, které jsou mezi námi položit otázku: Může někdo z nás říci, že jeho manželství neprošlo žádnou krizí? (předpokládám, že se nezvedne žádná ruka). Krize tedy patří k našemu životu ( i manželskému), tak jako bouřka patří k dobrému počasí. Naším cílem není se krizím za každou cenu vyhnout, ale jimi zdárně projít a vítězně překonat. Příkl.: Když jsem kdysi chodil v mém rodném sboru do mládeže, bylo nás tam mnoho, tak že v jednom roce bylo asi 10 svateb. Pozornost všech členů mládeže vzbudil jeden pár, který si dal závazek, že oni se nikdy nebudou hádat. Dnes musím se smutkem říci, že tito lidé jsou už cca 8 let po rozvodu.

Příčinou mnohých krizí je „tvrdost našeho srdce“, jak to říká Pán Ježíš v našem základním textu. Jsou to tzv. „zaviněné krize“. Avšak je třeba si uvědomit, že některé krize jsou zcela nezaviněné a jsou přirozeným důsledkem vzájemného soužití. Někteří manželé jsou příchodem těchto krizí překvapeni a šokováni“. Cituji několik vět z jednoho svědectví: "Žili jsme obyčejným životem. Užívali jsme si života po všech stránkách. Postupně se ale z našeho vztahu začala vytrácet láska. Objevili jsme každý na tom druhém spoustu chyb. Postupně to přerostlo do úplného odcizení. Vzájemně jsme se uráželi a podezřívali.“ V tomto svědectví můžeme vidět tři nezaviněné krize, které přicházely jedna za druhou:

První nezaviněná krize nastává, když pomine zamilovanost. Zamilovanost je silné citové vzplanutí, které ovládne celou bytost člověka, tedy city, myšlení i vůli. Někdy je tak silná, že zamlží i zdravé logické myšlení a ochromí i vůli člověka ( PP. 2,5. 8,6). Většina mladých lidí považuje omylem zamilovanost za lásku a neuvědomují si, že je to vzplanutí, které pomine. Když se to pak stane, myslí si, že pominula láska. „Já už k němu nic necítím. Když k němu nic necítím, nemá smysl, abychom dál spolu žili“.

Mezi zamilovaností a láskou je velký rozdíl. Zamilovanost je záležitostí citů, kdežto láska je záležitostí vůle, rozhodnutí a pak i citů. Láska je rozhodnutí, že budu toho druhého zahrnovat vším dobrým ve svých myšlenkách, slovech i činech, nezávisle na tom co momentálně cítím, zda mi připadá sympatický nebo nesympatický. Když se zeptáme snoubenců, zda je možno lásku přikázat, většina odpovídá, že v žádném případě. Lásku nelze přikázat. Pak jsou velmi překvapeni, když si v Bibli přečtou, že Bůh lásku přikazuje ( i v manželství). Jan 13,34 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

Boží přikázání není určeno naším citům, ale vůli. Člověk se musí rozhodnout k lásce a jednat. A to tak daleko, že je nám uloženo milovat i své nepřátele. Luk. 6,27-28: Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.

Rozdíl mezi zamilovaností a láskou je také ve vnitřním postoji k člověku. Zamilovanost je sobecká. Zamilovaný chce brát, chce mít druhého pro sebe, pro své štěstí. Láska chce dávat, obšťastňovat, chce druhému sloužit, být věrný. Takové lásce se lze naučit nejlépe od Pána Ježíše Krista.

Druhou nezaviněnou krizi způsobuje objevení negativních vlastností u manželského partnera.V době zamilovanosti vidí mladí lidé na druhém především jeho klady. V manželství se jim otvírají oči a oni začnou vidět i negativní vlastnosti. Jsou překvapeni, co objeví na tom druhém. Pak jeden druhému říká: Ty jsi takový nebyl! Ty jsi taková nebyla! A někdy říkají: Ty jsi mě zklamal. S takovým zlým člověkem se nedá žít! V takovém zklamání může narůstat i vzájemný odpor a odcizení. Někdy si vzájemně vyčítají své vlastnosti a urážejí se.

Je nějaké východisko z takové krize? Je! Pán Ježíš takovým připomíná: Mat. 7,3: Jak to, že vidíš třísku v oku svého manžela - manželky, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého manžela - manželky. Uvědomit si a uznat své vlastní chyby - to mne vede k podřízení se Boží autoritě a k pokoře. Když manželé poslechnou Krista a podívají se každý na sebe ve světle Božího slova a uvidí a uznají své chyby, nedostatky a hříchy, pokoří se před Bohem, pak najdou cestu z krize. Tou cestou je prosba a odpuštění a vzájemné odpuštění.

Třetí nezaviněná krize nastává zevšedněním. Na počátku manželství je všechno velmi vzácné, nové a zajímavé. Postupem doby však všechno zevšední, zešedne. Vše se stává normálním, obyčejným, skoro nezajímavým, neatraktivním, nepřitažlivým. Manželé se začnou při sobě i nudit. Odcházejí z domu za svými koníčky a začnou se jeden druhému odcizovat. Zevšednění a nuda způsobuje hlubokou krizi. Lze překonat tuto krizi zevšednění? Ano! Svět nabízí své metody (některé mohou být i užitečné - např. společné cíle, zájmy). V Boží škole nás Bůh vede: Stanovme si společný cíl života! Mat. 6,33: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Jeli společným cílem manželů dosažení věčné blaženosti v Božím království a také budování Boží vlády mezi námi, pak je to ten nejskvělejší cíl, který mohou mít v životě a navíc k tomu mají zaslíbení. Tento cíl se skládá i z dílčích cílů, které si manželé stanoví.

K překonání zevšednění je také potřebný silný zdroj nové inspirace. (svět - jóga, geokešing) Tím nejlepším, osvědčeným a vyzkoušeným nevyčerpatelným zdrojem nové inspirace a svěžesti je společné čtení Slova Božího a společná modlitba ( i s dětmi, 10 minut , krátký text z Bible, krátký výklad, modlitba všech, příp. Otče náš). Manželé, kteří si čtou každý den Boží slovo a spolu se modlí, dostávají novou sílu, nový program, nové nadšení pro společný život. To jim pomáhá překonávat zevšednění. Proto: Čtěte! Modlete se!

Jsou to především krize způsobené jazykem. Unavený člověk řekne nechtíc nějaké slovo, které druhého zraní. Ten si to nenechá líbit a odpoví urážkou. Pak nastává výměna slov a vět, které mohou mít nedozírné následky (požár). Naučit se hlídat a ovládat svůj jazyk je v manželství nesmírně důležité. Krásná atmosféra domova se vytváří pěknými slovy a pěkným tónem řeči. Jediná cesta k nápravě a překonání krize je prosba o odpuštění a vzájemné odpuštění.

Krize způsobená nevěrností. Všichni jsme zdědili srdce, které je schopno zradit svého manželského partnera a zamilovat se do cizí ženy nebo cizího muže. Může to přijít i nechtěně. Muž najednou zjistí, že žena, se kterou tráví každý den 8 hodin na pracovišti, ve společné kanceláři, se mu stává stále více sympatickou a stále víc zaměstnává jeho myšlení. Zjišťuje, že už o ni přemýšlí víc než o své manželce (totéž žena s cizím mužem). Je třeba si uvědomit, že taková sympatie se vždy proměňuje v zamilovanost. A v zamilovanosti i zdravý dospělý člověk ztrácí schopnost logického myšlení. Takoví lidé se tajně scházejí, budují nový vztah na základě nevěrnosti a smilstva. Je to vždy obrovská životní tragédie. Jak tomu předejít? Je třeba být před Bohem i před sebou čestným. Jakmile zjistíš, že se v tobě probouzí sympatie k cizímu člověku, je nutno okamžitě „zařadit zpátečku“. Vytrhnout plevel z mysli a ze srdce. Vyznej to Kristu a pros, aby ti dal sílu mnohem víc než dosud myslet s vděčností na vlastní manželku (-la) a děkovat Bohu, že ji ( ho) máš. Pokud nemáš sílu zbavit se myšlenek a sympatií k cizí ženě, raději odejdi na jiné pracoviště. Je lepší ztratit peníze, než ztratit rodinu a pak i věčný život. Pro Josefa neexistovala jiná cesta k vítězství než cesta útěku z pokušení.

Krize vzniklé panovačností jednoho z manželů. Manželství má být harmonickým soužitím dvou sobě rovných bytostí. Tato harmonie se uskutečňuje v oblasti ducha, duše a těla. Harmonie ducha je soulad ve víře a v následování Krista. Harmonie duše je soulad v zájmech, které chtějí manželé spolu realizovat. Harmonie těla je v tom, že se jeden druhému líbí a vycházejí si vstříc v tělesných potřebách. Tuto trojí harmonii může narušit a zničit panovačnost jednoho z manželů.

Touha panovat, ovládat druhého je velkým pokušením. V minulosti se tato snaha projevovala zvláště u mužů, avšak stejně tak přibývá i panovačných žen, které chtějí zcela vědomě vládnout nad svým manželem. Ve své pastorské praxi jsem se setkal s mnoha panovačnými muži i s panovačnými ženami. Ve sboru, kde jsem začínal svoji službu, jsem se setkal s mnoha pověrami spojenými s církevními obřady. Např. u svatby, když novomanželé kladli své ruce na oltář, záleželo na tom, čí dlaň byla nahoře a čí dole, nebo ten pak poslouchal. Býval jsem svědkem komických šarvátek, když se novomanželé nemohli domluvit, jak položí své ruce na oltář. Když se jeden z manželů prosazuje na úkor druhého, nemůže být harmonie, intimita, důvěra. Jediným východiskem z této krize je rezignovat na své touhy panovat a ovládat manželského partnera a naučit se pokoře v upřímném následování Krista. ( Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.) Nikde jinde se člověk pokoře nenaučí.